II. pohled

To-bje

 „Kamaráde!” zvolá Sedící a poplácá po rameni Příchozího, sotva dosedne. „Příteli můj! ´Sem moc rád, že seš tady! Tvůj text mi zní jako evangelium ... Řekni mi ale! Co by sis přál?” pousměje se Sedící.

„Ty animisto roztomilej! Chceš žít v lesích a na pasekách? Chceš se klanět medvědům a vlkům? Chceš líbat laně a srnky? Chceš hladit zajíce a bobry? Chceš se živit jahodama a borůvkama? Z jehličí a maliní si chceš vařit polívku? Z lýka stromů si chceš dělat zdobný suknice?

Ty ekologickej teroristo! Rozbiješ továrny a fabriky? Rozkopeš silnice a dálnice? Odstřelíš mrakodrapy a skladiště? Rozebereš ropovody a plynovody? Potopíš zaoceánský tankery a atomový ledoborce? Uzavřeš všechny letiště a přístavy?

Už tady byli! Všichni ti Bohové ... Řečtí. Římští. Keltští. Germánští. Slovanští. Lidi se jim v bázni klaněli. Anebo je se lstí využívali. Po zemi chodili borci ... Tady vzpomínají údajnýho syna židovskýho boha, Ježíše, a jeho Království nebeský. Určitě spousta zajímavejch myšlenek. Ale příliš nefunkčních mezi většinou.

Jenom v tomhle kousku světa. Neklaplo to křesťanům, pravoslavným, katolíkům, protestantům. Zkusili to osvícenci, racionalisti, kapitalisti, anarchisti, nihilisti, imperialisti, socialisti, fašisti, nacisti, komunisti ... Všichni pohořeli. V prach se obrátili. Všichni byli zadupáni do země. Zanechali za sebou víc zla než dobra!

A poslední hit? Poslední vábnička? Prorokem se stal Pokrok. Trochu lživej je ten poslední mesiáš, ale hezky a příjemně se poslouchá jeho volání: ,Kup si tyhle hadry! Pořiď si tohle hai-fai do obýváku! Zaparkuj si před dveře tenhle bourák! Postav si takovejhle barák!´ Je Pokrok skutečně pravdivej, pravej mesiáš? Kdo zase stojí za plentou a šeptá: ,Starý je sprostý a hnusný! Nový a poslední je dobrý!´?

Kdo ukázal prstem? Kdo zvolil tuto cestu? Možná se cesta trochu zvrtla. Za mesiáše vybrali neuchopitelnej přízrak. Kdo? Kdo je dneska nejbohatší a nejvlivnější?! Obchodníci s věcma. Prodavači věcí. Protože lidi se zahlcujou věcma. Když můžou. Většina chce. Lidi se stávají věcma. Lidi si rádi plní oči zářivejma barvama a uši líbivejma zvukama. Tak proč neplnit?! Brnkání na Strunu smyslnosti je snadný a platný. Lidi si chtějí hrát. Lidi se chtějí bavit. Zábavu. Ne nudu.

Panáčku! Vidím dvě cesty. Staneš se novodobým poustevníkem. Mnichem dneška. Zmizíš v horách. Odejdeš na venkov. Nebudeš žít v jeskyni. Obydlíš polorozbořenej, plesnivej, studenej, vlhkej barák z předminulýho století. Budeš vegetovat bez televize a rádia. A vůbec bez elektřiny. Budeš si svítit petrolejkou? Před chalupou ti nebude stát auťák. Nebudeš telefonovat, mejlovat, cestovat. Budeš pěstovat jabka a papriky. Tělo si budeš mejt a hadry prát v potoce pod barákem. Schováš se před světem. Plnej zloby budeš pozorovat svět kolem sebe ...

A nebo to není zloba?” zeptá se Sedící.

„Určitě se tak můžeš rozhodnout a přečkat svůj život. Prožij svůj čas, aniž bys škodil Planetě, aniž bys šlapal po žížalách. Sám za sebe, kamaráde, ano. Ve chvíli, kdy nebudeš rozhodovat jenom za sebe, a to je už nyní, budeš muset volit také podle těch, kteří s tebou spletli vlastní životy! A to je ta druhá cesta. Pěkně poslušně se zařadíš do proudu. Utečeš do proudu, co strhává do sebe všechno jako nějaká černá díra. Protože jestli nejsi s proudem pokroku, seš proti! Vlastně mimo. Není třetí cesty.

Kamaráde! Země se točí. Slunce vychází na východě, a pak zapadá na západě. Měsíc přibejvá, a pak zase ubejvá. Roční období se střídají. I když zimy nejsou tak zimní, jako bejvaly, a léta nejsou tak letní, jako bejvaly. V zimě si u nás nezalyžuješ bez umělýho zasněžování. V létě se u nás neprojdeš u rybníka naboso. Někdy nespadne z nebe kapka vody celý tejdny. A pak se z mraků spustí déšť, že vyplaví půlku republiky.

A přece! Kytky kvetou. Ptáci zpívaj. Všechno snad spěje od zrodu k zániku.

Lidi válčili, válčí a budou válčit. Lidi ničili, ničí a budou ničit. Sráz, o kterým píšeš, se blíží. Propast, do který všichni zahučíme, se prohlubuje. Tak jak se drápeme nahoru ... Bude to sakra velkej pád. Myslim, že si dáme všichni pěkně do držky. Mocipáni, o kterých píšeš, ti co tahaj´ za nitky ... A není jich moc, bojujou o moc. A moc bojujou o MOC. Vidím v TýVí ty střety. Celý civilizace se handrkujou o pomyslnej vrchol.

Jestli právě ty, anebo my nepůjdeme nahoru, půjdou ty druhý. A pěkně ti dupnou na hlavu, až se přes tebe budou škrábat vzhůru. Jestli nepůjdeme nahoru my tady, půjdou nahoru oni tam. A pak oni odtamtud přijdou sem a zadupou nás do země.

Hezky´s to napsal o těch bizonech. Jasně že celý lidstvo zapomíná, že se plaví na jedný lodi. Možná tu loď ty pitomci už brzo potopí. Ta loď se snad už potápí. Věř ale tomu, že ty hlupáci budou na palubě vesele křepčit, i když budou po pás ve vodě. Takoví ´sou. Mluví o pokroku. Já spíš vidim krok po kroku, rok od roku, rok po roku, celou tuhle planetu blíž k bankrotu.

Poslouchej! V rádiu říkali, že se v berlínský zoo stalo hrdinou lední medvídě přeživší odstavení od matky. Za rok ho ve výběhu zhlédlo přes milion návštěvníků ... Bláznů, který u baráku sedli do auťáku, přejeli kus země, anebo jenom město, aby mohli medvídě vidět na vlastní oči. Medvídek prej má webový stránky. Lze koupit jeho plyšový napodobeniny, přívěsky, pohlednice ... No divim se, že neprodávaj´ na památku jeho chlupy zabalený v celofánu, anebo jeho bobky schovaný v pěkný krabičce. Při dosahování uspokojení spálili miliony litrů benzinu a nafty. Že přispěli k oteplení celý planety, jim na mysl nepřišlo. Pro oteplování planety na Severu tajou kry, lední medvědi se nemůžou dostat do svejch obvyklejch lovišť a jejich mláďata umíraj´ hladem. Ale v Berlíně se zachránilo jedno viditelný medvídě a bylo viděno více než milionem párů očí.

Ale k tvýmu textu. Ty levicovej bastarde! Chtěl bys lidi srovnat do jedný lajny? Ty maoisto zatracenej! Kdybys moh´ ... Vzal bys lidem auta a tryskáče? Zakázal bys lidem dovolený právě na druhý straně zeměkoule? Zabral bys lidem chaty, chalupy, baráky, zámky a hrady? Anebo bys, ty rudej kmére, vzal lidem z nosů brejle?

Ty moralisto pochybnej! Neposuzuj lidi podle sebe! Nesuď lidi! Chceš lidem vzít pohodlí? Zábavu? Radost? Rozkoš? Lidi sní o štěstí. Lidi touží po lásce. I kdybys věděl, co je štěstí a láska ... Jak bys o tom moh´ mluvit s jinejma?

Ty kazateli vratkej! Jak bys mohl kázat a rozkazovat! Ty a tvůj svět končí ve tvejch očích, ve tvejch uších, ve tvým nosu, ve tvejch ústech, v konečcích tvejch prstů, ve tvý hlavě. Svět je pro tebe takovej, jak ho vnímáš svými smysly a svou myslí. Čím je pro tebe bytí, neni pro druhý. Být či nebýt? ptal se nějakej chlapík v jedný divadelní hře. Bytí je jako koncert tvý oblíbený písničkářky. Jdeš na její vystoupení do sportovní haly. Kam si sedneš? Kam si stoupneš? Budeš chtít co nejlíp vidět. Budeš chtít co nejlíp slyšet. Budeš se o místo v hledišti s druhejma trochu postrkovat loktama a ramenama. Že ne?

Nejsi cokoliv jinýho! Ty nejsi nic vyjímečnýho! Nechej lidi být! Žij podle svýho, jestli nesouhlasíš s tímhle Blázincem! Avšak! Nechej lidi! Nechej být!

Pisálku neznámej! Pošli svůj textík do nějaký literární soutěže! Ekologie dneska frčí. Spousta lidí se tímhle dnešním oborem dobře živí. Možná by tě zvítězili. Blejsknuli by se takovou ekologickou, teda pokrokovou povídkou. Tvoje psaní mi zní jako ekologický evangelium. Evangelium vlastně byla dobrá zpráva. Žil vůbec ten pan Ježíš? Anebo vznikla pouze evangelia, legendy o krásným Cíli!

Příteli můj! Tvoje psaní je spíš smutná zpráva. Ale je to tvořivej akt. Jako vyprávění evangelia. Třeba bys někoho zaujal, anebo dojal!

To je můj pohled Tobje: Buď příkladem hodným Následování!

Pak se upokojíš!”