I. pohled

Ze-mě

V noci, snad až nad ránem, pršelo. Na Město pro tentokrát bez škody spadly tuny vody. Miliony dešťových kapek se vsákly do Trávy. Miliardy dešťových kapek stekly po Asfaltu a Betonu města do Kanalizace.

Na obloze však stále visí těžké, šedošedé mraky. Otázka dalšího deště se vznáší mezi Nebem a Zemí a on ...

Před takovým zjištěním musel seběhnout pět pater jedenáctipodlažního Domu, neboť ... Před dvěma týdny menšímu výtahu vylomili a vybrakovali ovládací panel. Větší zdviži kdosi v kterémsi Patře ze zlomyslnosti zablokoval či z nedbalosti nedovřel dveře, takže ji nelze přivolat. A pak tedy ...

Schodiště! ... Množina schodů ... Chodba ... Prach ... Bláto ... Cigaretový kouř ... Cigaretové nedopalky zaškvařené do linolea ... Různobarevné žvýkačky rozšlapané po dlaždicích ... Z ruky, anebo z huby, cokoliv !tak! snadno padá ... K zemi je přece !tak! blízko ... Obaly od potravin a nápojů ... Zbytky potravin a nápojů rozházené a rozlité po schodišti a chodbě ... Slova, písmena a symboly vyškrábané do omítky ... Výrony vulgarity a obscénnosti stříkané barvami po zdech ... Dennodenně dodávané kilogramy reklamních letáků na zboží obchodních řetězců se povalují zmuchlané v rozích a koutech domu ... Apatie ... Nezájem ... Nevšímavost ... NeRozum!!

Vnímá Obraz ... „Kdy se budu brodit po kotníky v Bordelu vytvářeném některými lidmi?” Společné prostory Domu. Konečně ruka spočine na klice vchodových dveří. Ven! Pryč z té Disharmonie! Jako se on ...

Jako se on opře do prosklených Dveří, aby je otevřel, aby se dostal Ven, opře se do něho Hmota vlhkého, teplého Vzduchu, aby ho překvapila, aby ho rozradostnila. Příslib Jara!

Zvědavě nahlédne do Města. Ubrečené, ale Umyté! A přitom ještě před týdnem město pokrýval Sníh ...

Zpočátku, kdy se sněhové Vločky čerstvě sypaly z nadýchaných Mraků, byly Občany města nadšeně vítány. Vánoce totiž Lidi prožili na Dešti a v Blátě! Po několika Dnech pak sníh občané zatracovali.

Unavující chůze po neupravených chodnících. Pachtění se po stezkách vyšlapaných v závějích vysokých po kolena. Zledovatělé sněhové vločky hnané divokým severozápadním větrem bodaly do nezakrytých částí těla. Bouřícím Živlem k jeho uším doléhalo lidské Spílání onomu Bílému.

Když Bouře utichla, protože každá bouře utichne!, ulice a prostranství města naplňovalo marné startování benzinových či naftových Motorů. Zapadaní sněhem, Zahrabaní se svými milionovými automobily tahali za rukávy jeho kabátu. V ten okamžik Bezmocní žádali o Pomoc. Na suchých silnicích Mocní zlostně troubí na klaksony svých Miláčků, když přechází po přechodu pro chodce a Oni musí byť sebenepatrněji přibrzdit ... A pak prosí!!

Pomáhal jim vytlačit, vyprostit jejich Lesk z napohled nemohoucí Hmoty, a věděl, že jakmile Sníh zmizí, motoristé ho - pokud nebude opatrný a obezřetný - srazí z Jejich silnice. Co by zmohla jeho tělesná schránka proti plechovým soustrojím poháněným desítkami, a snad i stovkami koňských sil? Těžké, rychlé, silné, smrtící stroje ”ovládají” ...

A pak tlakovou Výši vystřídala tlaková Níže. Masa teplého vzduchu s sebou přinesla mraky plné vody. Déšť, tj. Živel, jenž se z mraků spustil k zemi, během tří dnů zdecimoval Sníh, tj. Živel, Protivníka, s nímž Občané a Radnice marně bojovali celé týdny s pomocí milionů korun. Ne! Nerozháněli papírovými bankovkami sněhové vločky! Bankovky, anebo jenom cifry z bankovních kont převáděli na lopaty, hrabla, pluhy, radlice, štěrk, sůl, lidské ruce a spalovací motory vozidel technických služeb.

Změna skupenství HáDvěÓ. Záplavy k dobru nenastaly! Voda je Živel, který živí Živé. Sníh prostě odtál ... A na Tváři města se objevilo, co občané v okamžiku odhodili s myšlenkou „Vždyť to není vidět!” do bělostných závějí. Podobně hážou a lijí do potoků, řek, moří a oceánů všemožný Odpad: tuhý, tekutý, radioaktivní. Že Voda vše pojme? Ten Živočich si snad myslí, že se jím vyprodukovaný Bordel rozpustí jako ONÍM stvořený Sníh!!

Bylo odhaleno, co velevážení občané a velectěné občanky nesebrali po svých psích Mazlíčcích a Přívěscích. Přibývá jich. Pejska do každé Domácnosti?! Miliarda psích exkrementů padá každé ráno a večer na chodník, na trávník ... Povalují se po ulicích a v trávě, než Rozklad ...

„Ať to zaroste jarní trávou!” odchází od Toho spořádaní Občané ... Dva ze tří odchází. Tři ze čtyř odchází. Čtyři z pěti odchází. Lidské ...

Odjinud. Znamená Rozhojnění vždy Více a Lépe? Sněhové vločky se snášejí na prudký svah ... Která bude ta jediná, ta poslední, ta Vločka, která strhne Lavinu na Ty dole?! Když vidí Majitele Psů, kteří To všechno nechávají ležet a odcházejí, říká si: „Rána morová obchází Kolem a vyčkává!”

Předzvěst Jara. S radostí nasává do břicha a do hrudníku, tedy do plic, vlahý, teplý, živý Vzduch. Civilizace, které považovaly tento Živel, tuto očima těžko spatřitelnou esenci za životadárný prvek, byly rozstříleny mušketami a dělovými koulemi.

Zde ”obdarováni” geniální Mendělejevovou tabulkou prvků ... Vodík! Helium! Chlór! Měď! Železo! Olovo! Rtuť! Uran! Cesium! Stroncium! ... Čáry máry! Společnost vybudována!! V mnohém nejvyspělejší! Automobily předstihují nejrychlejší Zvířata! K mrakům se drápou domy; převyšují nejvyšší Rostliny! Nebe křížují letadla; létají rychleji a výš než kterýkoliv Pták! Komíny a výfuky chrlí spálené ... Ropa! Elektřina! Jádro! Po kyslíku se Civilizovaní rozhlížejí, až když se tou svou Civilizací tak trochu dusí. Nepřipouštějí si, že se už velice brzy udusí!

Vyrábějí jako nikdy doposud! Všichni Ekonomové ukazují na ekonomické Ukazatele a kreslí barevné statistické Grafy. Což představuje Důkazy!? Potenciál Růstu prý stále existuje!! A tak ...

Rozbíjejí! Ničí! Pohlcují! Jako Doposud Nikdy!! Mocní se zmocňují! Bohatí bohatnou! Chudí se množí! Mocní mocnějšími! Bohatí bohatšími! Chudí beznadějnějšími! Ti Mocní a Bohatí teď umně – jako že Vrcholem Vyspělosti – blýskají těm Chudým do jejich zkalených očí Genetickým Inženýrstvím a Atomem s jeho až zázračným Jádrem!

„Musíme pěstovat odolnější, geneticky modifikovanou Kukuřici, Brambory a Hrášek ... Abychom snížili Náklady! Abychom zvýšili Výnosy! Abychom vám vyšli vstříc příznivou Cenou! Přece chcete ušetřit! Přece nechcete Hladovět!” říkají eM a Bé. Hned vedle Pole budují Eko-Bio-Elektrárnu!! Ekonomicky a ekologicky se vyplatí z Daru - z Obilí - jeho spálením vyrobit Elektřinu! Zelená Energie!?

Nepřekonatelně ti Manipulátoři předkládají Iluze! Že prý pára osvobodí lidské ruce od Dřiny! Že prý spalovací motor zbaví lidské nohy Námahy! Že prý jaderná reakce (nukleární fúze už vykukuje z vědeckých publikací a laboratoří!) přivodí Lidstvu, těm Beznadějným, očekávaný Blahobyt! MaB ví, co hlásají.

Ano, tisíce a miliony rukou a nohou byly vyvázány z tělesné námahy a dřiny! Díky, Vědo! Díky, Techniko! Za pohodlí !ale! vzrůstá Nejistota a Obava. Snad bude zažehnutá Jiskra udržena pod kontrolou ... Snad Život jako Živel přežije!!

Pryč s ?planými? úvahami! Nezbývá pro ně Prostor. Doposud nevykročil ze vchodových dveří. Kdo ho zná, prostě on! A přitom před ním ...

Opět ve střehu. Před motoristy všeho druhu: řidiči osobáků, autobusů, náklaďáků, sanitek, obřích ofroudů i motorek. Také chodce, spěchající, zahleděné Vpřed, anebo do Sebe, si hlídá. Jak motoristy, tak chodci byl by sražen k zemi ... Kdyby jim neuhýbal. Prvními rozježděn koly jejich vozidel „na kaši”. Druhými rozdupán podrážkami jejich bot také „na kaši”.

A ke všem motoristům na silnicích a chodcům na chodnících, dírám a výmolům v obojím, ještě ta zábavná hra „na uskakovanou” před psími lejny různých velikostí a konzistencí. Že prostá chůze městem postrádá adrenalin?

Zrnka padají v přesýpacích hodinách. Jejich Pohyb obsahuje Čas. Jejich pohyb představuje pro hospodyni Trvání ... Kouzlení Bytí.

Jeden, dva, tři, čtyři, a přitom Nádech. Jeden, dva, tři, čtyři, a přitom Výdech. Ztrátou se může jevit ... Jeden tisíc dvě stě šedesát čtyři Kroků. Tolik kroků odděluje vchodové dveře domu, kde bydlí, od autobusové zastávky, kam musí bez Úrazu dojít.

Dvanáct set šedesát čtyři kroků se pojí se sto padesáti osmi dechovými Cykly, se sto padesáti osmi nádechy a sto padesáti osmi výdechy. Těch sto padesát osm dechových cyklů mu ...

S chůzí, s dýcháním dennodenně plyne Časem a Prostorem. Jako se zrnka písku sypou v přesýpacích hodinách. Lze vyprávět příběhy o té ranní cestě, ale ... Každý jde svou cestou, jiné cesty jsou povětšinou přehlížené.

Pětadevadesát procent ve Městě nezaměstnaných dojíždí denně hodiny za prací do Metropole. On odjíždí za prací opačným směrem, do Městečka, kde ...

Krok ...

Kam?

Předjaří. Brzy na kousku Země, po němž jde, nastane Pohybem Země Prostorem, tedy Vesmírem, den dnů Roku - jarní Rovnodennost. Pak už zde Světlo získá vrchu nad Tmou. Přijímat však Vše!

I louže, které přibyly ke zmíněným nástrahám města. Místo kdesi na Planetě. Jarní den, den Zrodu. Slunce stojí nevysoko nad obzorem. Stovky mihotavých odlesků ve stovkách kráterů od vybuchlých dělostřeleckých granátů. Ve stovkách trychtýřů plných vody a odlesků slunce leží stovky a tisíce roztrhaných lidských těl. Srdce sevře Úzkost. Člověk proti Člověku Dynamitem a Yperitem.

Na parkovištích, na chodnících, na silnicích se vyhýbá loužím. Výmol skrytý v louži může nabývat hloubky i dvaceti třiceti centimetrů. A když noha nenajde Oporu? Dívá se pod nohy, když jej zasáhne!

Masa vzduchu z jihovýchodu s sebou přinesla mraky plné vody. Voda spadla na promrzlou zem ve formě deště a dala vzniknout ... Ač to může znamenat promeškání autobusu, ustane v chůzi. Skloní se. Podřepne si a překvapeně se dívá dolů. Trojkombinace teplého Vzduchu, vlahého Deště a prohřáté Země způsobila ...

Žížalový rej. Žížaly byly nalákány Ven, aby se ”podívaly”, zda Rok pokročil k pro ně přívětivějšímu období. Stovky a stovky žížal, rozhlíží se po chodníku do dáli, k jeho horizontu, snad tisíce titěrných tvorečků se sunou po lesklém, černém Asfaltu. Takovou tou jejich žížalí rychlostí se pohybují, aby změnily ”lokál”itu. Fascinovaně sleduje ten žížalí tanec. Nepatří do světa Pneumatik a Podrážek.

Stoupne si. Autobus jistě vyrazil dle jízdního řádu z autobusového nádraží a on se musí konečně dostat na autobusovou zastávku vzdálenou ... U kolikátého kroku, u kolikátého dechového cyklu jej zastavilo ono žížalí hemžení? Už vlastně nepočítá ani nádechy, ani výdechy, ani kroky. Počítal. Nyní už jen plyne. Plyne a plyne, jako ta zrnka padají v přesýpacích hodinách ...

Kdo a kde je Hospodář?

Zvedne levou, pravou nohu. Na podrážkách bot nejsou ... Krátce se rozhlédne vlevo - vpravo. Rychle přeběhne silnici. Není čas čekat na Zelenou semaforu. Ostatně! Řidiči nedodržují pravidla a předpisy silničního provozu, porušují je a řítí se křižovatkou mnohdy ve chvíli, kdy by měli stát na Červenou. V Semafory už nevěří. Věřící na přechodech umírají.

Spěchá k cíli. A přece se snaží nešlápnout na byť jedinou žížalu. Nohy klade na chodník do míst, kde žádný červ neleze. Ve zlomku vteřiny uskakuje před ženou, matkou tlačící kočárek plný děcka. Jako pásy tanku pro vinnou révu jsou kola kočárku pro žížaly.

Další světelná křižovatka. Červená! Nyní čeká. Vlevo od něho stojí policejní vůz. Bylo by troufalé jít.

Automobily se kolem něho beztak valí jako ... Jako vždycky. Vlastně! Každým dnem těch Plechovek přibývá!! Přestože tento Fakt pojmenovávají Pokrokem, nepokrokuje. Kráčí. Rok od roku stoupající produkce automobilů automobilovými závody (Skutečně se jedná o závody Závodů!) zvyšuje Hrubý Domácí Produkt Státu. Vývoz stovek tisíc automobilů zmírňuje zápornou bilanci obchodního schodku Republiky. Někde produkují Mléko a Jablka, zde produkují Automobily a Plech. A každá další Vláda Přisluhovačů a Prospěšníků se ”modlí” za dalšího nadnárodního Investora, který na zelené louce, bývalém poli či vykáceném lese („Společnost se mění a mění se i její Priority!” říká Sociolog placený Globalizátory a Finanční Oligarchií) postaví další Fabriku, aby se z Republiky stal středoevropský hospodářský Tygr. Ostatně! Kdo drží v ruce Bič? Kdo dává tomu bezzubému Tyglovi nažrat? Žužlající Predátor! Dravec, který se zadáví. Davec!

Pozoruje hlomozící, čmoudící, řvoucí, smradlavý Tok s vlastními vlnami a víry. Plechový ”živel”, který utlačuje vše, co není Jím, co nepatří k Němu! Jaký rozdíl od Řeky s plynoucí Vodou, v níž plavou Ryby.

Ale teď už Jim naskočila Červená a jemu naopak Zelená. Ještě se pohledem přesvědčí, že vozidla, která měla zastavit, skutečně zastavila, a ta, co mají jet, mu dávají přednost, aby mohl přejít vozovku. Vyráží ...

Na autobusové zastávce přerývavě oddechuje. Směs vzduchu, cigaretového kouře a výfukových plynů motorů vozidel se dere do plic. Kuřáky opia a marihuany zavírají do vězení. Nikotinisty vytlačují z veřejně přístupných míst. Nemotoristé, chodci a cyklisté, nechť se stanou motoristy! „Jinak ať vymřou!!” hřímají Motoristé usazení ve svých Plechovkách.

V posledním úseku cesty se chůze změnila v běh. Další tři hodiny jsou dvě sousedící města bez autobusového spojení. (Pětačtyřicet tisíc obyvatel odkázaných na Plechovky!) Dechové cykly a kroky nepočítané, a přece vykonané. Je.

Co znamenala Ta snaha vyhýbat se Těm červům? Kdyby o svém jednání komukoliv vyprávěl, myslel by si o něm, že se zbláznil. Opodál stojí tři lidé. Kolik žížal asi skončilo na podrážkách jejich bot? Na jeho žádná! Vyhýbání se zabíjení. I ve spěchu si všímal, kam šlape. Opilý maratonec ...

Který na Cestě viděl desítky a stovky žížalích mrtvol. Z žížalího reje, z žížalího karnevalu ujíždějící a kráčející lidé rozpoutali žížalí masakr. Když šlápne člověk na klíště, neublíží mu. Když člověk šlápne na žížalu ... Prudce ohřívaný párek. Roztrhaná těla. Explodující střeva. Céva stříkající modrou krev do blízkého okolí chodníku. Zničená těla červů. Za člověkem jdou krysy a potkani, ne vydry a bobři.

Podrážky jeho bot zůstaly čisté. Po dvanácti stech šedesáti čtyřech krocích nezůstala na podrážkách jeho bot modrá skvrna.

Ostatně! Kdo rozhodne o tom, čeho je třeba si všímat?! On si na příklad všiml, že v ulicích Města už nechodí tolik chodců jako před lety. A „vymírání Národa” není hlavní příčinou. Chodci ani nejsou v městském provozu v tak vysokém množství zabíjeni automobily motoristů. Většina chodců si totiž vytvořila strategii přežití. Navíc ...

Policisté s černými brýlemi na očích, s pokutovými lístky v kapsách a revolvery u boků hlídají, aby chodci přecházeli vozovky pouze ve vymezených místech, tedy na Přechodech, aby chodci přecházeli pouze v určitý čas, tedy na Zelenou. Aby se nestalo, že bábinka vstoupí do vozovky a srazí ji Vrah v automobilu, který se přiřítí devadesátikilometrovou rychlostí namísto rychlosti padesátikilometrové. (Vždyť i nožem se krájí chléb, anebo bodá do Člověka!)

Z chodníků se stávají stezky obehnané ploty a zábradlími, které musí oddělit chodce od motoristů ...

(Víte, že přeživší Indiány pochytali a uzavřeli do Rezervací? Všimli jste si, že divoká Zvířata z Lesů lapají a zavírají do Klecí a Výběhů zoologických zahrad? Postřehli jste, že Rostliny z Luk a Strání vytrhávají a přesazují do Skleníků a Záhonů botanických zahrad?)

Vylidnění chodníků způsobilo přemístění chodců z chodníků do automobilů na vozovkách. Už ne Evolucí a Přirozeným výběrem, nýbrž Pokrokem a Prosperitou ”přejde” Homo sapiens sapiens k druhu Homo Automobilicus. Tvor mohutného těla, zavalitého trupu, převážně velkého pupku, na místo dolních končetin zakrnělé křivé krátké pahýlky, které tak tak dostačí k přesunu z gauče v obývacím pokoji do automobilu, jímž si Homo automobilicus zajede do Nákupního Centra pro něco chutného na Zub a dobrého do Žaludku.

Nerozkážou Motorizovaní pohybující se po dvou a více Kolech poháněných Motory: „Ty, co kráčejí po dvou nohách, zavřete do Rezervací! Vsaďte je do Klecí! Ne!! Zlikvidujte je! Humánně!! V plynových komorách!”!? Ti Motorizovaní složí k sobě Slova, nazvou je Zákonem a zákon nového Řádu budou aplikovat!

Stojí na autobusové zastávce postavené při Výpadovce z Města. Před ním se valí souvislé Kolony motorových vozidel. Stává se stále problematičtějším úkonem Komunikaci přejít. Budou pro chodce vybudovány Koridory podobné koridorům pro migrující Zvěř?

Automobily naplňují silnice. Silnice zaplňují Prostor. Takže?! Kdy se Růst zastaví? (Protože každý Růst se musí zastavit! Růst v sobě obsahuje vlastní „Konec Růstu”!vou je zákonem a zákon budou aplikovat!) Vláda ”rozestavěla” několik dálničních ”spojů” a dokončení desítek kilometrů Dálnic pro tento a následné roky se blíží. Jejich předání k užívání Motoristům bude jistě dalším Krokem, významným přiblížením země k modernímu Světu. Přiblížením celé Země ke Změně.

V zemi obyvatel nepřibývá, ale na Zemi se lidstvo množí. Á de eS É píše ve své útlé knížečce o dvou miliardách. Před sedmdesáti lety. Opravdu lidé v množství jedinců jednoho druhu již brzy překonají v množství ony slanečky, „protože slanečky sežerou”, jak napsal É Bé před pětatřiceti lety.

Vize? Miliardy Člověků usazené za volanty miliard automobilů se pohybují po stovkách milionů kilometrů silnic. Asfalt omotá Planetu jako Ďáblem stvořený Škrtič. Ne! Žádný Bůh! Žádný Ďábel! Člověk udělá z Modré Černou! Jako dávní Marťané (A nebyli to Komjunysti!) přeměnili svou živou Planetu na rudou, vyprahlou, mrtvou Pustinu. Proč nabízejí a mluví o kolonizaci Marsu? Proč slibují oživení Rudé planety? Když z Modré, z Živé, !ale! UMÍRAJÍCÍ Planety dělají šedočernou, mrtvou Pustinu?

Protože nabývá Planeta tvaru koule, a ne placky, jak tvrdila Církev (Pokračovatelka Ježíše Krista, která za Jiný názor pálila na hranicích!), bude se zanedlouho jezdit hezky plynule, pomalu po kolech dokola.

Úvahy přeruší desítky decibelů Hluku způsobeného stykem brzd autobusu s koly autobusu. I uši dokážou „plakat”. Nedostatek finančních prostředků způsobuje, že nevolí individuální dopravu automobilem před dopravou dopravním prostředkem hromadným? Všude kolem něho se hromadí hromady Individualit!

Podívá se, prohlídne si zadek ženské, která před ním stoupá po schůdcích do Prostředku. Příjemné. Ještě se nadýchne výfukových plynů vyfouknutých výfukem přestárlého autobusu. Nepříjemné. Tři schody. Dveře se se supěním zavřou. Pozdravit řidiče. Koupit si jízdenku. Sednout si na sedadlo. ”Mít” zase pětadvacet minut ”pro sebe”.

V autobusu v šesti letech, co dojíždí za prací, ”objel” Zeměkouli. Urazil přes dvaačtyřicet tisíc kilometrů. Odseděl si na sedadle pětapadesát dní a nocí. Kilometrů i Hodin bylo snad mnohem víc.

Až se ho zeptají: „Jakej byl tvůj život?”, odpoví: „Projel ´sem ho!” Načež oni nechápavě: „Co? Projed´?” a on: „Ne! I když! Někdo život projí. Já život projel! Jezdil ´sem sem a tam!”

Co by Gé Ó napsal o Společnosti, o Civilizaci dvoutisícího sedmého roku po narození Krista? Také píše ... Do sešitů, které koupil se slevou v krachujícím papírnictví v rohu Náměstí. Koho by ale zajímala jeho slova? Vždyť slova Mudrců nejsou ani čtena! ani žita!

Co jsou úvahy o žížalách?! Ohleduplnost k červům? Každý rozumný Člověk, Homo sapiens sapiens, by řekl: „Jejich chyba, že vylejzaj´ ze země a lezou po chodnících a silnicích! Chodníky a silnice přece vybudoval Člověk pro Chodce a Motoristy!”

Určitě! Jistě!! Chodníky Chodcům! Silnice Motoristům! Města Občanům! Celý Svět Lidstvu. PROČ?! Protože Bůh ... Pro jakého že Boha?!

Dnes žížaly. Zítra šneci. A pozítří? Za pár týdnů budou z ptačích hnízd padat ptáčata učící se létat. Ne! Nepřítele číslo jedna už nepředstavuje Kočka! Kola automobilů budou ptáčata stíhat! Automobilů jezdí mnohonásobně víc, než běhá koček, kun a lasiček dohromady! Kola automobilů jsou mnohonásobně rychlejší než tlapy a tlamy nejrychlejších šelem. Takže?!

Obává se. Kdy vezme do ruky atlas fauny a bude jím listovat, aby viděl obrázky zvířat, která ještě jako dítě, tedy nedávno, vídal kolem sebe? Zvířata už brzo nebudou! Ptáčata! Ježci! Zajíci! Všechno se srazí ze Silnice! Zmrzačí! Rozdrtí! Zabije! A tak zvaná Vysoká? Srážka se srnou či s jelenem vždy znamená Nepříjemnost, Mrzutost, Zdržení! Představuje schůzku s pojišťovacím Agentem - Likvidátorem, a pak návštěvu Autoservisu!

Už slyší Hlasy ... „Zvířata naklonujeme! Stačí jediná Buňka! Již dnes zakládáme Genetické Banky, kde shromažďujeme Dé eN Á všech živých Organismů Planety!” ... na které namítá: Archa Noemova díl druhý?

Ha ha ha!

Že zdigitalizují obrazy všech Zvířat a Rostlin? Jasně! Uloží Jedničky a Nuly na webové stránky, kde si Je kterýkoliv Člověk Světa bude moci prohlédnout.

Výborně! Výborně!

Autobus opustil Město. Jeho kola se valí po Zeměkouli, po pruhu Asfaltu širokém snad osm metrů. Dívá se z okna. Namítá Krajina!? Neodpovídá? Trpně, mlčky přijímá Člověka? Člověk se činí ...

Podél Silnice se rozprostírají Pole. Plochy Země, které Člověk vyrval z Lůna drsné Přírody, jsou zasypané semeny. Slunce a déšť dá semenům vyklíčit, vzrůst v klasy. Ty Člověk, Důmyslem vyrobeným Kombajnem, sklidí. Neobdělaná Pole, Pastviny se brzy zazelenají trávou, provoní bylinami. Ty budou spásány bio-krávami. Krávy vyrostou a svou porážkou (Což zní přímo válečnicky!) ”přinesou” Práci a Zisk chovateli, řezníkovi, obchodníkovi. Smrtí živých tvorů započne dlouhý potravní řetězec. Lesy za těmi poli a loukami rostou tiše. Ani jejich bytí nedovrší Konec. Inteligencí ”stvořená” řetězová Pila vnikne do Těl. Vykácené lesy. Člověk přece dal vzniknout Polím, Loukám, Lesům, Stádům a Hejnům, všemu !všemu! okolo. Člověk v ?Právu? ke všemu Bytí, Životu i Smrti?

Napravo od silnice se zdvihá Pahorkatina. Vyjížďky na kole s manželkou anebo s bratrem do a mezi ty Kopce ho vždy naplňují Radostí. Ale ani Neživé není opominuto, zachováno, ušetřeno. Naopak! Pokud v těch kopcích Člověk objeví Vápenec, srovná, zmizí Je. Z Vápence vyrobí Beton a obalí jím doposud Neobalené.

Vytěženo a spáleno bylo mnoho ropy, nafty, benzinu, zemního plynu, černého a hnědého uhlí. Rozštěpeno bylo příliš Uranu.

Od napsání Bezva hry Lidstvo zase pokročilo, trochu poskočilo. Ukazují na Rychlost, na Zisk, na Uspokojování. Zrychlují. Zvětšují. Zmnožují. Ničí!

Lidstvo se jako stádo bizonů řítí prérií. Kopyta dusají trávu. Zahaleni ve zvířených oblacích prachu/ů směřují k okraji Srázu. Pod srázem hluboká Rokle, obrovská Propast, Prázdnota bez Opory. Jedinci, kteří již prohlédli, brzdí. Volají na ty kolem sebe a za sebou, co že spatřili. Ti okolo nevidí. V dusotu, v rachotu vlastního Pohybu (jakéhosi Potácení) neslyší Volání Prozřelých. Slepí, zaslepení se podiví, že někteří zpomalují. Pozastaví se, v myšlenkách, ale pak si řeknou, že Zpomalujícím dochází Dech a Síly. V hlavě jim bleskne vzrušující představa vlastního Postupu. Ještě přidají. Ty před sebou pak postrčí, popotlačí zezadu dopředu. Třebas přes jejich mrtvoly, právě přes ně se už brzy dostanou na lepší Pastviny. Lepší Louky přece musí být ...

Lidé. Lidé a lidé! Lidé? Vylovili a vybili všechna Zvířata z Lesů, Luk, Hájů, ze Vzduchu, z Vody, z Řek, z Jezer, z Moří, z Oceánů. Co nezabili, otrávili tím, co produkují! ”Prázdné” lesy vykáceli. Louky a pole zastavěli Fabrikami, Obchodními centry, domy a Městy. Mrtvá krajina, mrtvá Pustina! Mrtvé vše, co žilo! Mrtvá Planeta plná přežívajících Invalidů namačkaných v železobetonových Monstrech, v supermoderních Hyperměstech. Ukájeni virtuální Realitou digitálních Hloupostí pozbyli Lidství.

Za nimi zůstává Vydrancované a před nimi zeje ...

Zánik

Co však znamenají Tyto úvahy v Tomto Řádu? Čím je jeho jednání v Tomto Světě?

Chybně volil, že nevystudoval Vysokou školu Asfaltářsko-Betonářskou?! Tolik Jistoty! Asfalt se roztahuje! Beton bobtná. Planetu obalují Asfaltem a Betonem. Ve městech rozlévají Asfalt po trávě. Trávníky mizí. Rostou parkoviště pro Plechovky! Kácí stromy, ruší celé parky, aby vylili betonové základy dalších obchodních center a nových nákupních zón.

Namísto, aby vysázeli nový Les na místě Lesa přestárlého a vytěženého, místo pokryjí Betonem a Asfaltem a postaví další současný Chrám: Obchodní Dům, centrum Nákupu a Zábavy, fotbalový stadion. Namísto, aby oseli Pole či ponechali Louku Loukou, odhrnou a odvezou trochu Zeminy a místo zalijí Betonem a Asfaltem a postaví další Fabriku, Skladiště či celou Průmyslovou zónu. (Ekonomy zvažované braunfíldy jsou zatím příliš ekologicky zatížené. Zelenou louku lze koupit mnohem levněji.)

Chybně se rozhodl, že nevstoupil do Politiky?! V Zastupitelstvu, v Úřadu, na Ministerstvu, v Parlamentní komisi by z Pole ”udělal” v prvním pololetí Louku a v druhém pololetí by ”převedl” Louku na Stavební pozemek. Dva či dvacet milionů zlaťáků by ”zacinkalo” v kapse či na bankovním kontu. Náměstek ministra obrany postoupí cípek Vojenského Újezdu na Město, kde čeká přítel Úředník, aby z toho kousku vybudoval eReSÁ (Rekreačně-Sportovní Areál).

Žena, která sází mladé stromky na vyprahlém palouku, v dešti, na slunci, ve větru, v chladu, ve vedru, dostane za svou práci Cosi, aby nezemřela hladem, zlomek sumy peněz, která se vyplatí Mistru Betonáři za vylití Základů pro novou Automobilku.

Dívá se z okna autobusu. Déšť pročistil Vzduch a vlevo v dálce vykukují vrcholky Šumavy. Masiv Třemšína se zjevuje zatím porostlý stromy. Zahalený v mlze a mracích, ozářený vycházejícím sluncem, skrytý v provazcích deště, zasypaný sněhem, obnažený od listů, obalený v listí stromů. Každým dnem Kopec promlouvá.

Jak dlouho se sází strom? Kolik by zasadil stromů na místo prosezených dvou tisíc sedmi set šedesáti půlhodin v autobuse? Možná už by někde za Městem mohl růst Les.

Volil by zaměstnání v místě bydliště. Nepotřebuje vidět Místo na druhé straně Planety, aby věděl, kam patří!

Cesta ze mě ...